Myslím si, že v dnešní době každý člověk chce bydlet v krásném bytě, hlavně v takovém bytě anebo v takovém domě, kde je čisto a také, kde je hlavně klid. Já si vzpomínám, jak moji sousedé se mezi sebou stále jenom hádali. Naštěstí já jsem bydlela ještě ob jedny sousedy, takže jsem v hádky slyšela jenom když třeba sousedé byli na zahradě. Jinak naštěstí ne jenomže můj soused, který bydlel vedle mě a zároveň také vedle těch lidí, kteří se jenom hádali, tak si stále jenom stěžoval a mně přišlo, že jsem nějaký takový ten prostředník, protože oba dva sousedé si ke mně chodili stěžovat jeden na druhého a potom třetí soused si ke mně začal chodit stěžovat, že ti dva sousedé se jenom hádají.
Takže to bylo takové celé zamotané. Proto jsem si řekla, že člověk vlastně si rodinu a jméno a sousedy nevybere. Lásku si můžete vybrat, zvířecího parťáka si taky můžete vybrat, ale že byste si třeba vybrali sousedy? To ale rozhodně ne. Třeba někdo se také stěhuje tam, kde je třeba klid, jenomže potom nikdy nevíte. Že třeba se vedle vás někdo odstěhuje a potom se tam přistěhuje nějaká jiná rodina, třeba nějaká opravdu protivná nebo moc hlučná rodina anebo taková rodina, kde je opravdu hodně členů, kde se stále jenom hádají.
Tohle zažívala moje maminka, když se potom odstěhovala ona, protože bydlela v bytovce, bylo tam dalších deset bytů. A byly tam tři byty, které se stále jenom hádaly. Rodina byla opravdu tak divoká, že dělali snad každý večer nějaké diskotéky, anebo nějaké mejdany, takže z toho samozřejmě zbytku bytovky vůbec nelíbilo. Byly tam také kolikrát policisté a všechno se to jenom komplikovalo tím, že třeba jedna rodina začala pít opravdu hodně alkohol. Potom si dělali naschvály, nechávali odpadky třeba u dveří v bytovce a tak podobně, proto jsem si řekla, že jsem opravdu ráda za své sousedy, kteří se sice nehádají, ale jsou občas někdy dost hluční v okolí. Já mám dobré sousedy.